Naši libanonští partneři si zaslouží velký respekt za to, že dokáží udržet naději i v těžkých časech

Zemi provází velké hospodářské problémy, politická nestabilita, situaci zkomplikovala pandemie koronaviru a další ranou pro místní byl na počátku srpna výbuch  přístavu v Bejrútu, který připravil o život přes 200 lidí, tisíce jich zranil, zdemoloval celé čtvrti ve městě a přístav – důležitý obchodní uzel.

Do Tahaddi s námi tentokrát přijely i dvě zástupkyně českého velvyslanectví v Libanonu. Měly tak možnost prohlédnout si komunitní centrum, které podporujeme ve velké míře z prostředků českého ministerstva zahraničí. Chudoba místních lidí ve čtvrti Hay el Gharbeh a zároveň usilovná práce komunitního centra na ně udělaly velký dojem. Věříme, že jsme tak mohli lépe zdůraznit potřebnost naší práce a podpory na místě.

27 let práce pro děti ze znevýhodněných komunit

Komunitní centrum Tahaddi stojící na okraji chudinské čtvrti Hay el Gharbeh působí jako oáza uprostřed ostatní zástavby – nízkých polorozbořených domů, někdy pokrytých igelity, deskami, vlnitým plechem zatížených pneumatikami. Budovy vzdělávacího centra, šicí dílny a zdravotního střediska jsou ve skutečnosti mnohem menší, než vypadají na fotkách. Místní pracovníci v nich ale dokáží vytvořit optimistickou a uklidňující atmosféru. To je velmi obdivuhodné, když si uvědomíme, že centrum začalo vznikat již před 27 lety a jeho zakladatelka Catherine zde stále pracuje, vede vzdělávací centrum a již tolik let neúnavně bojuje za to, aby nejen děti z chudinské čtvrti nebyly přehlíženy a ponechány bez vzdělání.

Ve škole neprobíhala klasická výuka, kvůli covidu se většina dětí učí na dálku. Pár dětí ale ve vzdělávacím centru bylo – ty, co to nejvíc potřebují, a učitelé, kteří se s dětmi spojují na dálku. Přes rozbité monitory laciných telefonů se pokouší zadat dětem aktivity na doma, pokud je potřeba, přijdou do rodiny, donesou pomůcky nebo vysvětlí látku. Ponoukají mámy, aby podporovaly své děti v učení, pomáhají, když jsou problémy.

Šicí dílna zažívá rušné období

Naopak rušný život vládl v šicí dílně. Dílna dosud šila různé praktické doplňky – tašky, kabelky, pouzdra na telefon, zástěry a další drobnosti, které prodávala při různých příležitostech na trzích ve městě, nebo svým podporovatelům. Návrhy pro dílnu připravuje její šikovná vedoucí Jasmine. Jednoduchý a šmrncovní vzhled textilních výrobků nezapře její francouzský původ.

Nyní dílna získala od UNICEF velkou zakázku na ušití 50 tisíc látkových roušek. Díky tomu mohla přijmout více žen, které se naučí praktické řemeslo a vydělají si peníze. Ženy, které jsme v dílně potkali, s námi i přes velkou jazykovou bariéru jednaly velmi spontánně a přátelsky. Těšilo je, že jsme si nakoupili jejich výrobky. Chtěly nám vyprávět své příběhy.

Krátkou zastávku v našem programu jsme udělali také v místním zdravotním středisku a sociálním centru.  Důležitou činností Tahaddi, kterou také podporujeme, je vyřizování osobních dokladů pro obyvatele chudinské čtvrti.  Bez osobních dokladů lidé nemají přístup ke státní zdravotní péči a děti nemohou chodit do státních škol. Nemluvě o možnosti návratu do Sýrie, pokud to podmínky v budoucnu dovolí.

Osobní setkání v domácnostech nyní nejsou možná

Kvůli opatřením provázejícím pandemii koronaviru jsme tentokrát museli vynechat návštěvy přímo v domácnostech. Přesto nás celou dobu naší návštěvy v Tahaddi provázely zvědavé děti, pro které je příchod cizích lidí do této čtvrti nezvyklou událostí. Děti jsou na první pohled stejně veselé a bezprostřední jako všechny děti na světě, i když si mohou s sebou nést velká traumata z války, stěhování a chudoby.

Setkali jsme se také se spontánním projevem, kdy naši skupinku zastavila jedna z místních žen, která chodí do Tahaddi pracovat jako pomocná síla. Chtěla po našich místních průvodcích, aby nám přetlumočili, že chová velký vděk Tahaddi za to, že jí dává možnost pracovat, živit svoji rodinu a řešit svoje každodenní těžkosti.

Ani koruna na zmar

Letošní návštěva v tak krizovém období jen posílila náš dlouhodobý dojem, že Tahaddi odvádí velmi efektivní a profesionální práci a jeho pracovníci si při tom dokáží zachovat lidský přístup. Znají každého obyvatele chudinské čtvrti osobně. To na vlastní oči vidíme při krátké procházce ve čtvrti, kdy ředitelka Tahaddi Nadia, která nás provází, osobně zdraví všechny děti, oslovuje je jménem, s každým, koho potká, prohodí pár slov.

Každá minuta, kterou v Hay el Gharbeh strávíme, nás utvrzuje v tom, že každá vynaložená koruna dává smysl. Práce Tahaddi je v této době náročná, boj s chudobou, která nyní v Libanonu prudce narůstá, může ve světle posledních událostí vypadat jako beznadějný, ale to co vidíme, nás utvrzuje v jeho potřebnosti. Lidé v Tahaddi odvádí skvělou práci a právě nyní potřebují, abychom stáli při nich a podporovali je stejně neúnavně, jako oni podporují své sousedy ze čtvrti Hay el Gharbeh.

Česká pomoc v Libanonu v roce 2020

• 155 rodin dostává po dobu celého roku poukázky na nákup potravin v hodnotě 80USD měsíčně
• 30 rodin s dětmi do 5 let dostává od dubna 2 balíčky kojeneckého mléka měsíčně
• 30 rodin s dětmi do 5 let dostává od dubna 3 balíky jednorázových plenek měsíčně
• 15-25 rodin měsíčně obdrží finanční podporu z Fondu sociální pomoci na pořízení nejnutnějšího vybavení domácnosti v případě nejvyšší nouze

Tato pomoc je financována z prostředků Ministerstva zahraničí ČR.

Pomoc reagující na aktuální situaci po výbuchu a koronavirovou pandemii

• 340 000 Kč použito na okamžitou pomoc nejchudším rodinám ve čtvrti Karantina
• 100 dětí dostává pětkrát v týdnu po dobu 4 měsíců zdravý oběd
• 30 dětí dostane k zapůjčení tablet pro distanční výuku
• 30 dětí dostane stolek pro výuku doma

Tuto podporu dostaly děti z komunitního centra Tahaddi a lidé ze čtvrti Karantina díky Postní sbírce.

Co je Hay El Gharbeh?

Hay El Gharbeh je jedinečná mikročtvrť v Bejrútu ohraničená stadionem Camille Chamoun na západě, palestinským uprchlickým táborem Shatila na východě a velkoobchodním trhem s ovocem a zeleninou na jihu. Osídlení má charakter slumu. Oblast nemá zajištěnu žádnou infrastrukturu, veřejné služby jako je školství, zdravotnictví, hygienu či bezpečnost. Obyvatelstvo je různorodé a skládá se z chudých libanonských rodin, obyvatel z etnika Domů, Syřanů prchajících před válkou a menšiny jihoasijských migrujících pracovníků.

Vzdělání za časů korony

Kvůli koronaviru přešlo vzdělávací centrum Tahaddi na jaře na distanční výuku. Libanonské školy se v říjnu znovu otvírají, ale počítáme s tím, že vývoj  pandemie jejich chod znovu přeruší.

Pro on-line výuku dětem chybí technika. Rodiny mívají jen jediný nekvalitní, rozbitý smartphone, počítače a tablety nemají vůbec. Část peněz, které Tahaddi od nás dostalo, proto věnujeme na pořízení jednoduchých tabletů, které dětem půjčí. 

Podpořili jsme také aktivitu, kdy studenti z posledního ročníků školy vyrábí v truhlářské dílně pod odborným vedením stolky, které usnadní dětem psaní a učení na zemi. Děti dostanou užitečné pomůcky pro domácí výuku a mladí se naučí praktické dovednosti, které mohou v budoucnu využít při hledání práce.

Podpora mladých

Tahaddi usiluje o systematickou aktivizaci hlavně mladých lidí v komunitě. Zaměstnává mladé dívky v šicí dílně.

Děti, které opustí základní školu vede k dalšímu praktickému vzdělání – příkladem je výroba stolků pro domácí učení, stáž v pekárně, obchodě či výrobní dílně.

Svůj přístup uplatnilo i bezprostředně po výbuchu, kdy teenageři ze školy spolu s pracovníky komunitního centra Tahaddi chodili pomáhat uklízet následky výbuchu do čtvrtí, které exploze nejvíc poničila. Zároveň stále připravují a donáší jídlo pro chudé rodiny z oblastí zasažených výbuchem.