„Nyní věřím v lepší budoucnost své rodiny,“ říká paní Amina

Usměvavá a pyšná matka čtyř synů našla s manželem po odchodu ze Sýrie útočiště v chudinské čtvrti Hay el Gharbeh v libanonském Bejrútu, kam utekli z rodné země. Její život provázelo mnoho nešťastných až tragických událostí.

Paní Amina se vdala, když jí bylo 16 let. S manželem Mustafou žili u jeho rodičů v domácnosti s dalšími dvanácti lidmi. Jenže Mustafa sloužil v armádě a byl velmi často pryč. V prvních letech manželství se jim narodili tři děti. Bohužel všechny žili jen krátce. Doktoři nedokázali zjistit příčinu. Naštěstí další čtyři chlapci se narodili v pořádku. I když si Amina vždy tajně přála holčičku, je na své kluky velmi hrdá.

Radost z rozrůstající se rodiny zakalilo vypuknutí války, které přineslo i jiné výzvy. „Jednou jsem se ocitla v děsivé situaci, když mě Daíš zatkli za to, že jsem se neoblékala podle jejich představ. Trvali na tom, abych nosila černou burku. Obtěžovali také mé malé chlapce, protože měli delší vlasy, než bylo podle nich správné. Z těchto vzpomínek mají mé děti strach ještě teď,“ popisuje nepříjemné zážitky a jedny z mnoha důvodů, proč rodina ze Sýrie nakonec uprchla.

Mustafa odešel hledat bezpečnější budoucnost do Libanonu. Amina a synové se k němu přidali v roce 2016 a usadili se ve čtvrti Hay el Gharbeh. Začátky byly těžké. Mustafa pracoval nepravidelně na stavbách a prováděl různé tesařské práce. Bohužel těžce nesl, že nemůže rodinu uživit a časem začal být násilnický vůči Amině i chlapcům.

Krátce na to se bohudík dozvěděli o centru Tahaddi, kde je srdečně přivítala jejich sociální pracovnice a pomohla jim získat základní potřeby jako plynovou láhev, plynový vařič, dvě matrace, několik přikrývek a plynový ohřívač, který nás zahřeje. Rodina dostala také měsíční poukázky na potraviny.

Paní Amina se syny Akramem, Samirem a Ramim

Vzdělání pro chlapce

Po poskytnutí materiální pomoci přišlo na řadu zajištění vzdělání pro nejstarší syny, Diyu‘ a Akrama, kteří se zapsali u vzdělávacího centra Tahaddi (TEC). V rodině panovaly obavy, že je nevezmou, i kvůli tomu, že oba se potýkali s koktavostí.

„Bylo jim vidět vzrušení v očích, když se ráno dychtivě oblékali, aby mohli jít do centra. Byla to jejich první možnost opravdového vzdělávání se,“ popisuje další rodinnou změnu paní Amina. Navíc svůj hendikep řešili na logopedických sezení, která jim Tahaddi nabídlo, neboť jak říká Farah, vedoucí logopedka TEC: „Naším cílem je pomoci studentům TEC překonat problémy s řečí a zlepšit jejich komunikační dovednosti. Zaměřujeme se zejména na studenty s opožděním nebo obtížemi v oblasti řeči a jazyka. Díky úzké spolupráci s pedagogy přizpůsobujeme intervence tak, abychom vytvořili inkluzivnější a podpůrné vzdělávací prostředí.“

Oba chlapci časem dělali pozoruhodné pokroky a velmi si užívali i různé výlety mimo centrum a čtvrť, které TEC pro své svěřence organizuje, a umožňuje jim tak navštívit různá krásná místa.

Dva nejmladší synové navštěvují veřejnou školu. Přesto i oni chodí do centra, kde se jim dostává cenné podpory v rámci podpůrného doučovacího programu při psaní domácích úkolů. Nikdy odpolední doučování nevynechají.

Paní Amina v práci, v šící dílně Ateliéru Tahaddi

V ateliéru, kde mizí starosti

Rodinná situace se časem stabilizovala a paní Amina se rozhodla, že by si mohla najít práci a přispět do domácího rozpočtu. Zapsala se do odborného kurzu šití v Ateliéru Tahaddi. Po základním školení a ověření její šikovnosti byla brzy zaměstnána.

Je to už pět let, kdy začala takto pracovat. Chození do šicí dílny jí změnilo život víc, než si dokázala představit. Dokonce i její okolí si všimlo, jak velkou proměnou prošla.

„Lidé říkají, že se mi rozzářila tvář a častěji se usmívám. Když vstoupím do ateliéru, moje starosti jako by zmizely a mám pocit, že jsem vstoupila do jiného světa,“ chválí si svůj pracovní život, „vypěstovala jsem si hlubokou vášeň pro šití a stále se chci učit víc, protože svět šití je obrovský. Učení nikdy nekončí!“

Centrum Tahaddi poskytlo paní Amině osobní šicí stroj, který jí pomůže být finančně soběstačnější. Její finanční příspěvky umožňují hradit různé rodinné výdaje, a už tak není nutné spoléhat se na půjčování peněz od jiných.

Zdraví a budoucnost

Aminina rodina využívá i služeb zdravotního střediska Tahaddi (THC), které je pro ně oporou v době nemoci a úrazů. Například když si Diya' zlomil nohu a Rami ruku, zdravotníci se o oba chlapce skvěle a především bezplatně postarali.

„Nedokážu najít slova, kterými bych vyjádřila, jak moc jsme za Tahaddi vděční. Stáli při nás v nejrůznějších výzvách. Přijeli jsme jako cizinci, daleko od své rodiny a vlasti. Teď máme pocit, jako bychom měli druhou rodinu, která nás miluje a stará se o nás,“ říká paní Amina.

Sní o zářné budoucnosti svých dětí, že budou moci dokončit vzdělání a prospívat. Také si přeje, aby mohla pokračovat v práci v Ateliéru Tahaddi. Věří, že díky podpoře celého centra se tak stane a po mnoha nezdarech a utrpení čeká její rodinu lepší budoucnost.