Jsem vděčný za to, že mám střechu nad hlavou

U mnoha lidí převažuje touha po domově. Někteří jsou odhodláni se vrátit, aby ošetřili své olivovníky či zachránili vše, co zbylo, pokud něco. I lidé, kterým centrum Tahaddi pomáhá, včetně domské komunity se postupně vracejí do svých domovských čtvrtí. Zjišťují často, že jejich domovy byly vyrabovány, že přišli o matrace, přikrývky, plynové lahve, kempinkové vařiče či dokonce dveře.

I samotní pracovníci centra čelí řadě osobních problémů. Pomalu se vrací do běžného pracovního režimu a zároveň řeší problémy s těžce poškozenými domy.

Symboly naděje a síla umění

Ještě před uzavřením příměří si obyvatelé Libanonu a hlavně žáci vzdělávacího centra Tahaddi, které dlouhodobě podporujeme, připomněli 22. listopad, Den nezávislosti Libanonu. Připomínku tohoto státního svátku obvykle plného oslav, hudby a radostí vyjádřili jedinečným kreativním způsobem. Svou lásku k zemi vyjádřili uměním. Malovali nápaditě a různě podobu své vlajky, která je snad v každé zemi důležitým symbolem hrdosti.

Každá kresba, kterou děti sdílely se svými pedagogy v online prostředí, vyjadřovala jejich hluboký vztah ke svému dědictví a neutuchající naději na lepší budoucnost. Vše navzdory výzvám, kterým oni a jejich rodiče čelí.

Pracovníci centra ve spolupráci s organizací Seenaryo, využívající divadlo a hru k podpoře uzdravování a učení, uspořádali pětidenní dramatický workshop pro děti, které mohly i během útoků centrum Tahaddi navštěvovat. Během tvůrčích sezení se děti odreagovaly a vyrovnávaly se se strachem a nejistotou. Přestože workshopy občas přerušovalo nedaleké ostřelování, děti i školitelé se každý den vraceli s odhodláním pokračovat.

Další pedagogové Tahaddi se věnovali aktivitám sociálního a emočního učení jak online, tak v učebnách centra. Jednou z aktivit bylo vytváření mandal – umělecké formy, o níž je známo, že podporuje všímavost, snižuje stres a podporuje emocionální vyjádření. I tato sezení pomáhala dětem nakrátko uniknout od vnějších problém a poskytovala jim tvůrčí prostor, kde se cítily soustředěné a povzbuzené.

Dramatický workshop pro děti v centru Tahaddi

Radost a vděčnost uprostřed vysídlení

V průběhu listopadu navštěvoval tým Psychosociálního centra Tahaddi školu v oblasti Metn, kde dočasně pobývá patnáct vysídlených dětí z rodin, které našly v Bejrútu dočasné útočiště. Nejdříve se každé dítě podělilo o své jméno a nějakou zábavnou skutečnost ze svého života, což vyvolalo mnohé úsměvy. Následně se všechny zapojily do her, které měly podpořit pohyb, smích a týmovou spolupráci.

V průběhu sezení se pozornost přesunula k reflexivní aktivitě „ochlazení“, při níž se děti podělily o své zážitky z války a vyjádřily vděčnost.

„I když jsem vysídlený a žiji daleko od domova, jsem vděčný za to, že mám střechu nad hlavou,“ svěřilo se jedno dítě a jiné dodalo: „Jsem vděčný, že máme jídlo na stole.“

Tato jednoduchá, ale hluboká vyjádření odhalila sílu, která se často objevuje v těžkých dobách.

Psychosociální podpora ze strany centra Tahaddi se dostala i dospělým, konkrétně deseti ženám. Během sezení se zapojovaly do různorodých diskusí a též využívaly umění jako způsob, jak zpracovat své zkušenosti s válkou a strachem. Kreslily své domovy, jak si je pamatovaly před konfliktem, což jim poskytlo příležitost vyjádřit své pocity ztráty a uvolnit emoce, které dlouho držely v sobě.

„Podívejte, takhle vypadal můj dům. Byl malý, ale pro mě to byl hrad,“ komentovala svůj výtvor jedna z žen, která přišla do Bejrútu z jižní části země a žila nyní v opuštěné kancelářské budově.

Ve stejném domě žijí i děti ve věku 10 až 14 let. Pro ně organizovala sezení Razane, pracovnice Tahaddi, a zaměřovala se na jejich životní dovednosti. Prostřednictvím dialogových kroužků a během různé tvůrčí činnosti děti malovaly s využitím písmen pro jejich jména kresby vyjadřující pozitivní vlastnosti o nich samotných.

Kresba jedné dívky byla obzvláště dojemná. První slovo, které ji napadlo a které zvýraznila, byla milá přezdívka, kterou jí říkával její zesnulý otec, zabitý při leteckých útocích. Tento hluboce osobní vzpomínkový akt se stal významným krokem v jejím procesu uzdravování.

Ženy malující svůj domov na základě vzpomínek

Pokračující humanitární pomoc

Příměří není jisté, je narušováno a hrozí jeho ukončení. Společně s pracovníky centra Tahaddi se i nadále snažíme zmírnit utrpení jak vnitřně vysídlených obyvatel, tak samotných obyvatel v Bejrútu. Jak je patrno důležité jsou kromě zajištěných přikrývek, polštářů či teplého jídla i aktivity posilující psychiku a odolnost dětí i dospělých.

Mandaly dětí a mladých aneb když umění pomáhá

Humanitární pomoc a aktivity komunitního centra Tahaddi lze podpořit zasláním daru na sbírku
Pomoc lidem v Libanonu.