Dva měsíce v Kambodži

Martino, jak jste se dostala do Kambodži a co jste tam dělala?

Všichni studenti mého oboru na naší škole musí absolvovat povinnou studijní praxi. Nechtěla jsem jet ale do žádné z destinací, které škola nabízela, takže mi škola domluvila stáž přes Středisko humanitární a rozvojové spolupráce. Svou praxi jsem tedy strávila u jejich partnerské organizace Krom Akphiwat Phum v Kambodži.

Co pro Vás bylo nejzajímavější?

Asi nedokážu říct, co bylo to úplně nejzajímavější. Bavilo mě poznávat novou kulturu a jiný způsob života. Všimla jsem si také, že země, která je od nás tak daleko, vstřebala hodně i z naší kultury, takže jsem si vlastně nepřipadala až tak „cize“.

Co vůbec může Česká republika lidem v Kambodži nabídnout?

Připadá mi nejpřínosnější, když předáváme zkušenosti. Tedy když připravujeme různá školení, workshopy a jiné aktivity, které učí tamní obyvatele, jak se mohou postarat sami o sebe, aby nebyli závislí na vnější pomoci. Samozřejmě ale nedokážou všechno sami, Kambodža je přece jen chudá země, takže i finanční podpora je důležitá. Ale za nejdůležitější považuji vzdělávání lidí a rozšiřování jejich obzorů.

Co Vás nejvíc překvapilo?

Nejvíc mě překvapilo, jak moc se tam lidem líbil můj nos :-).

Jak vypadal Váš běžný den?

Ráno se pro mě obvykle stavil někdo ze zaměstnanců organizace a jeli jsme do některé z vesnic, ve kterých Krom Akphiwat Phum působí. Zjišťovali jsme, jak se tam lidem vede, jak hospodaří se zvířaty nebo jak se daří jejich úrodě.
Účastnila jsem se také různých školení, při kterých organizace učí například základy finančního managementu nebo jak efektivněji pěstovat různé plodiny.

Využijete zkušenost z Kambodži ve studiu nebo v budoucí práci?

Zatím to nedokážu přesně říct, protože ještě nevím, čeho se bude moje budoucí práce týkat. Ale určitě jsem získala jasnější obrázek o tom, jak funguje práce v oblasti rozvojové spolupráce. Hodně si toho cením. Dosud jsem si spoustu věcí jen domýšlela přes zprostředkované informace.
Ty dva měsíce znamenaly také velkou zkušenost, která prostupuje do mého osobního života. Vnímám teď určité věci jinak.

Martino, děkujeme Vám za rozhovor.

Ptala se Michaela Stachová