Příběh z Ukrajiny: Cesta za odpuštěním

Narodila se v Kyjevě a od narození vyrůstala jen se svojí mámou. Otec od rodiny odešel. Maminka se starala o Valerii dobře a sama, pomoc nedostala ani od své vlastní rodiny. O vlastní bydlení v Kyjevě bohužel přišly, nějaký čas žily u kamarádů nebo prarodičů, ale časem se Valeriině mámě podařilo najít si práci a podnájem v menším městě Boyarka. Bydlení tam bylo levnější.

Valerie v Boyarce chodila do školky a potom do školy. Její máma považovala vzdělání dcery za důležité. Společný těžký život je hodně stmelil.

O to horší ranou pro Valérii bylo, když se ve 14 letech dozvěděla, že maminka má vážnou nemoc. Ačkoliv se léčba zprvu zdála úspěšná, neměla šťastný konec. Nemoc se dostala do akutní fáze, maminku museli hospitalizovat. V nemocnici zemřela. Valerie u toho nebyla. Aby nějak zahnala stres a strach z tíživé životní situace, toulala se po městě s partou. Byla to chyba. Po smrti maminky si ji Valerie začala strašlivě vyčítat.

Své bolesti se snažila ulevit pitím a kouřením. Trestala sama sebe a všechny okolo hrubým chováním a ignorováním všech hranic a autorit. Naštěstí se dostala do Otcova domu, kde jí přijali. Tady našla lidské porozumění i profesionální psychologickou péči. Má šanci, že se její vnitřní zranění postupně zahojí a dokáže si odpustit. V neposlední řadě taky může dokončit svoje vzdělání.

Příběh je skutečný, ale fotografii a jméno jsme změnili, abychom chránili soukromí lidí, kterých se příběh týká.

Na Ukrajině spolupracujeme s organizací Otcův dům, která poskytuje ohroženým dětem péči v náhradních pěstounských rodinách. Zároveň poskytuje těmto často hluboce traumatizovaným dětem psychologickou péči a možnost speciálního vzdělávání ve vlastní škole. Naši práci zde můžeme rozvíjet díky programu Otto per Mille.