Myanmar

Ve vnitřně vysídleneckých táborech a místních komunitách v Arakanském státě v Myanmaru působíme už od roku 2014. Za tu dobu jsme byli schopni v rámci našich projektů reagovat na různé katastrofy jako požáry, povodně či tajfuny skrze materiální i nemateriální pomoc obou etnickým skupinám – muslimským Rohingům a buddhistickým Arakancům.

V tuto chvíli před námi stojí další výzva, a to pandemie SARS-CoV-2. Myanmar ke dni 7.4.2020 má 22 potvrzených případů COVID 19 a jednu oběť. Vzhledem k aktivním obchodním stykům s Čínou a i společné severní hranici nebo i východní hranici s Thajskem, kde lidé často pendlují za prací, tyto údaje nemusí být zcela relevantní. V zemi se stále málo testuje vlivem nedostatku testovacích kitů, proto nelze odhadnout stav šíření. Všeobecně systém myanmarského zdravotnictví je poměrně slabý a není připraven na rychlý nástup onemocnění, kdy obyvatelé některých regionů stále nemají žádný nebo omezený přístup k lékařské péči.

V Arakanském státě tomu není jinak, je zde navíc i nedostatek zdravotnického personálu. Především tábory pro vnitřně vysídlené (IDPs), ve kterých pracujeme, jsou zde v přímém ohrožení díky vysoké hustotě osídlení, kde dodržování sociálního odstupu je téměř nemožné ( v 1 tzv. long-house žije až 7 rodin dohromady)  a omezenému přístupu k vodě, sanitačním zařízením a zdravotní péči. V táborech několik málo latrín a jeden zdroj vody připadá na stovky jejich obyvatel, proto příchod jakékoliv nemoci je v místních podmínkách výzva a obyvatelé nejen táborů, ale i přilehlých partnerských komunit jsou upozorňování a pravidelně školeni v základních hygienických praktikách. Ochranné materiály jako roušky či rukavice jsou zde taktéž nedostatkovým zbožím. Z tohoto důvodu poptávka po látkových rouškách v posledních dnech mnohonásobně vzrostla, proto se snažíme zprostředkovat dovednosti ženy, které jsme v předchozích letech skrze naše projekty vyškolily a vybavili šicími stroji, aby mohly skrze šití a prodej roušek využít své schopnosti, získat drobný výdělek a poptávku pokrýt. Rohingové mají navíc úředně omezený volný pohyb a i například pro návštěvu nemocnice v hlavním městě Sittwe musí mít oficiální povolení a policejní doprovod, za který musí zaplatit a to si drtivá většina z nich nemůže dovolit. V táborech a okolích vesnicích existují pouze venkovská střediska základní zdravotní péče.

Zároveň situaci dále zhoršují neustávající boje mezi etnickou Arakanskou Armádou ( AA – Arakan Army ) a oficiální myanmarskou armádou ( Tatmadaw), díky nimž dochází k dalšímu vnitřnímu vysidlování místních obyvatel. Ti se uchylují do nedalekých klášterů, ve kterých často není ani kde si umýt ruce. Ve školách, které v tuto chvíli slouží jako karanténní útočiště, voda ve velké části případů je, ale je důležité zavést postupy užívání zařízení tak, aby nedošlo ke kontaminaci a následné nákaze. Vzhledem k konfliktům vláda omezuje přístup k internetovým a telekomunikačním sítím, čímž znemožnuje místním obyvatelům přístup k relevantním informacím ohledně COVID 19. Od poloviny března náš místní partnerský tým LWF Myanmar omezil kontakt s komunitami tak, aby nedocházelo k přenosu SARS-CoV-2. Většina komunikace probíhá telefonicky a členové týmu se připravují na tzv. double implementaci po tom, co restrikce budou uvolněny.

Více detailů o situaci v Arakanském státě v době COVID 19 se můžete dozvědět například zde: https://www.hrw.org/news/2020/03/30/myanmar-displacement-camps-are-covid-19-tinderboxes

Bangladéš

Letos jsme nově začali působit v Cox’s Bazaaru, v jihovýchodním cípu Bangladéše, který je domovem více něž 1 milionu Rohingských uprchlíků z Myanmaru. Tento uprchlický tábor patří v současné době k největším na světě a potřeby jsou zde ve všech oblastech života – vzdělání, zdravotnictví, pitná voda, hygiena, sanitace, přístřeší, živobytí, materiální vybavení, výživa a mnoha dalších, jak u původních místních obyvatel, tak příchozích Rohingů.  

Vzhledem k tomu, že všech 34 sektorů uprchlického tábora je hustě obydleno, lze zde jen velice obtížně praktikovat sociální odstup. V jedné domácnosti v provizorním přístřeší o dvou místnostech může žít i 10 a více členů jedné rodiny. Kvůli omezenému přístupu k vodě a sanitačním zařízením, je zde také složité dodržovat pravidelnou základní hygienu, která je třeba k zabránění šíření SARS-CoV-2. Školy, madrasy či školící centra byly bangladéšskou vládou uzavřeny, přesto je velmi logisticky náročné až nemožné zajistit odstup při distribuci potravinové i nepotravinové pomoci. Co vidíme jako velký problém pro členy komunit, se kterými spolupracujeme, ale i pro ostatní obyvatele tábora, je omezený přístup k internetovým sítím. Bangladéšská vláda učinila tato restriktivní opatření v oblasti tábora v září 2019 po protestech, které proběhly k 2letému výročí útěku z Myanmaru v srpnu 2017. Mezinárodní organizace volají o zrušení tohoto zákazu tak, aby lidé v táborech měli přístup k relevantním informacím o nemoci COVID 19 a pomohli zabránit jejímu šíření. Vláda v posledních dnech na nátlak toto omezení v některých částech tábora zrušila, ale připojení je velice pomalé, tedy situace zůstává víceméně stejná. Ze strany vlády a místní WHO pobočky probíhá již zvyšování povědomí o COVID 19, ale kapacity nejsou dostačující, tedy k mnohým z tábora se informace nedostanou. Vláda se zdráhá povolit ostatním organizacím tyto kampaně vykonávat, jako zdůvodnění poskytla argument, že by pouze šířily paniku. Internet by tak mohl pomoci, aby lidé zůstávali uvnitř svých přístřeší, ale stále měli přístup k informacím. V táboře je dostupná pouze základní zdravotní péče, není zde například možné napojení na plicní ventilátor, a i když se místní zdravotníci snaží o vytvoření izolovaných lůžek pro pacienty s COVID 19, kapacita bude v poměru k počtu obyvatelstva minimální. V hlavním městě okresu Cox’s Bazaar byl potvrzen zatím jeden případ nákazy COVID 19 a k 5.4. 2020 přímo v táboře nebyl zatím potvrzen žádný nakažený. Stejně jako v Myanmaru od konce března do poloviny dubna náš místní partnerský tým RDRS spolu s ostatními mezinárodními a lokálními organizacemi omezil výkon projektových aktivity na minimum tak, abychom zabránili přenosu SARS-CoV-2 do komunit.  V momentě, kdy to bude možné, začneme zase naplno aktivity vykonávat, protože každodenní potřeby z tábora nezmizí, spíše se vlivem omezení pohyb jen prohloubí.

Zde se můžete podívat nebo si poslechnout, jaké dopady může mít COVID 19 nejen na uprchlický tábor v Cox’s Bazaaru, ale i obecně na další uprchlické tábory na světě:

Podcast BBC World Service - OSN a organizace na ochranu lidských práv bojují za to, aby lidé v největším uprchlickém osídlení na světě měli přístup k internetu