Women-friendly spaces – místa, kde se potkávají osudy

„V našem stanu žije šest lidí,“ říká Sory Rasno (40 let). „V noci nás budí vítr. Není tam žádné soukromí, žádný prostor. Děti letos začnou chodit do školy, ale nemají místo na učení. Ale tady můžeme na chvíli na svoje problémy zapomenout.“

„Tady“ jsou dvě kontejnerové buňky jen o něco větší než prostor Soryiny rodiny ve stanu v táboře Esyan pro vnitřně přesídlené osoby v severním Iráku. „Vnitřně přesídlení“ je oficiální termín pro jezídy, ší’ity a křesťany, kteří se stali uprchlíky ve vlastní zemi, když je tzv. Islámský stát vyhnal z jejich domovů.

Únik z táborového života

Lutheran World Federation (LWF), člen ACT Alliance, založila 9 „Women-friendly spaces“, tedy „Míst bezpečných pro ženy“ v různých táborech v severním Iráku. Ženy tradičně ve svých komunitách na veřejnosti nemluví, ale tady mají bezpečný prostor k setkávání. Často to není víc než jen jedna nebo dvě obytné buňky, někdy jsou obehnané plotem. V malé místnosti se tlačí 20 i víc lidí. Mladé dívky sedí na plastových židlích podél zdi a pletou. Uprostřed ukazuje mladá žena na vlasech nějaké dívky, jak zaplést složitý účes. Ve druhé buňce se kolem šicího stroje shromáždily starší ženy a debatují o vzorech na šaty a halenky.

Pro Sory Rasno a další ženy a dívky, které sem přicházejí, tohle místo znamená únik z každodenní reality v táboře. „Potkáváme nové přítelkyně, učíme se ruční práce a další věci,“ vysvětluje Rasno. „Můžeme tu svobodně dělat, co chceme.“ Aby nám to dokázala, ukazuje obraz – kříž a jezídský chrám. Ve stanu, který sdílí se svou rodinou, by na takové činnosti neměla čas ani prostor.

„Než jsme začali centra provozovat, byly ženy zavřené ve svých stanech a neměly kam chodit,“ říká Nadia Brahim Morad, která má na starosti jedno z center LWF. „Byly sklíčené a velmi rozrušené.“ Když se tzv. Islámský stát objevil v severním Iráku, museli jezídé, ší’ité a křesťané, kteří dnes žijí v táboře, opustit své domovy. To málo, co si vzali s sebou, jim vojáci často sebrali, mnozí zažili nebo viděli nevýslovné násilí. Lidé v táborech jsou traumatizovaní nejen předešlými zkušenostmi, ale i současnou situací a nejistou budoucností.

Neoficiální táborové fórum

„Women-friendly spaces“ poskytují rozptýlení a místo na učení nových dovedností. Ženy tu najdou kurzy šití a kadeřnictví, kurzy gramotnosti, hry a umělecké workshopy. „Někdy ženy s sebou berou i své děti a předávají jim, co se tady samy naučily,“ říká Morad.

Ve „Women-friendly spaces“ se také rozvíjí soudržnost, která je tak důležitá právě v táborech, kde je denní život často těžký. Je to znát třeba v táboře Dawdia v provincii Dohuk. Dawdia je jeden z mála táborů, kam přišli lidé různých vyznání – křesťané, jezídé, ší’ité a Iráčané tureckého původu tady žijí v těsné blízkosti, i když v oddělených obydlích a komunitách.

Právě ve „Women-friendly spaces“ se ženy z těchto odlišných skupin setkávají. Jak vypadá typické odpoledne? V kontejnerové buňce se sejde více než 30 žen a dětí. Děti kreslí obrázky, zatímco si ženy povídají a střídají se u šicích strojů. Okna jsou zamlžená dechem mnoha lidí, podlaha je pokrytá blátem z jejich bot.

Tady je místo, kde se potkávají různé víry, kultury a životní příběhy.

Ze setkání vznikly spontánní jazykové lekce – jezídky mluvící kurdsky učí svůj jazyk arabsky mluvící křesťanky a naopak. „Žijeme teď v oblasti, kde všichni mluví kurdsky,“ říká křesťanka Haifa Khelaf, „takže bychom se jejich jazyk měly naučit.“ Její přítelkyně Wafaa Marana Monzu vysvětluje, že pro mnohé Kurdy je arabština jazykem iráckého diktátora, který pronásledoval Kurdy na severu Iráku.

Ještě žijeme a smějeme se

Uprchlíci se svou rozmanitou minulostí tento problém už vyřešili: „Jsem šťastná, protože přesto, co jsme prožili v minulosti, stále žijeme a smějeme se spolu,“ říká Wafaa Marana Monzu.

LWF provozuje 9 „Women-friendly spaces“  v táborech pro vnitřně přesídlené osoby v severním Iráku. Společně s místním partnerem Jiyan Foundation poskytuje LWF poradenství a psychosociální podporu 2 000 traumatizovaných žen a dívek.

Podle článku Cornelie Kästner, LWF Communications, napsala Hana Pfannová

Autorkami fotografií jsou Cornelia Kästner a Seivan Salim