Rakhiny a Rohingyové – komunity z Arakanského státu

Krize v Arakanském státě je jednou z největších překážek demokratického reformního procesu v Myanmaru. Většina vnitřně vysídlených osob žijících v táborech pochází z muslimských komunit a tvoří samozvanou etnickou menšinu Rohingyů, kterou vláda Myanmaru oficiálně neuznává jako etnickou skupinu. Z tohoto důvodu většina Rohingyů nemá občanství - jde o astronomické číslo přes jeden milion lidí nemající vyřešenou otázku občanství. Všeobecně muslimská populace v Arakanském státě, nejen ti, kteří se nachází ve vysídleneckých táborech, čelí přísným omezením svobody pohybu. Tato omezení snižují přístup k živobytí, zdravotní péči, vzdělání, ochraně a dalším základním službám. Mnohaleté ozbrojené střety mezi Arakanskou separatistickou armádou a Myanmarskou armádou eskalovaly v roce 2017 a od této doby se situace výrazně nezlepšila. Tyto střety také vedly k masivní migraci Rohingyů do sousedního Bangladéše.

Chudoba v regionu je dvojnásobná oproti celonárodní úrovni

Dle OSN zprávy o životních podmínkách v Arakanském státě z roku 2017 je tento stát jedním z nejchudších regionů Myanmaru s mírou chudoby 78%. To je dvojnásobek ve srovnání s 37,5% na národní úrovni. Navzdory rychlému hospodářskému růstu, k němuž došlo v jiných částech Myanmaru v posledních letech, Arakanský stát dále zaostává. Komplexnost situace spolu s mezinárodním vnímáním Arakanského státu jako místa, které je poznamenáno neklidem a častým porušováním lidských práv, včetně vynucené segregace, nepříznivě ovlivňuje investice a příležitosti hospodářského růstu prostřednictvím cestovního ruchu a dalších odvětví. Společnost v Arakanském státě trpí nejen chudobou, ale i špatnými sociálními službami a nedostatkem možností obživy. V kombinaci s přísnými omezeními svobody pohybu jsou dopady pro Rohingyi, jak vysídlené, tak nevysídlené, zásadní.

Vzdělání jako priorita

Arakanský stát má ve srovnání s ostatními částmi země jeden z nejnižších ukazatelů úrovně vzdělání, což je zapříčiněno zmíněnou celkovou situací. Vzdělávání je přitom dokáže děti fyzicky i psychicky chránit před důsledky této zdlouhavé krize. Děti v Arakanském státě buď vůbec nemají přístup ke vzdělání, nebo je jeho kvalita velmi nízká. Třídy ve vysídleneckých táborech doslova praskají ve švech. Klíčovou prioritou v těchto táborech proto musí být zlepšení přístupu ke vzdělání – zabezpečení a údržba prostor pro dočasné vzdělávání, vybavení tříd včetně materiálů pro výuku a školení učitelů dobrovolníků.

Vzdělanost ve všech komunitách i těch nevysídlených je ohrožena chronickou chudobou, špatnou infrastrukturou, nedostatkem učitelů i hmotného zázemí a nízkou kvalitou výuky. To hlavní, co však v současné době brání dětem Rohingyů ve vzdělání, je nedostatek svobody pohybu.
Z diskuzí s místními komunitami je patrné, že druhým faktorem, který nedovolí rodinám posílat děti do školy, je nedostatek financí a přístupu k možnostem obživy. Mnoho dětí v Arakanském státě opouští školu velmi brzy. Je zde tlak ze strany rodiny, aby vydělávali a přispívali tak do rodinného rozpočtu.

Různé studie ukazují, že nízká úroveň vzdělání je jednou z příčin napětí mezi komunitami v tomto státě. Z těchto důvodů většina dětí vnitřně vysídlených osob zůstává závislá na vzdělávacích službách v táborech s nízkou kvalitou vzdělávání, kterou vykonává hrstka učitelů s omezeným počtem dobrovolníků. Ačkoli jsou tyto školy segregované, stále je zde prioritou sladit vzdělávací služby poskytované v táborech s formálním vzdělávacím systémem Myanmaru, včetně agendy prosazování inkluzivního vzdělávání.