Kdo a proč potřebuje humanitární pomoc v Myanmaru?

Chci pomoci

Humanitární potřeby v Myanmaru, nejen v Arakanském státě, vychází ze složité kombinace mnoha faktorů - přírodní katastrofy, potravinová nejistota, ozbrojený konflikt, napětí mezi komunitami, bezstátnost, institucionalizovaná diskriminace, vleklé vysídlení, obchodování s lidmi a riskantní migrace.   Situaci dále umocňuje chronická chudoba, intenzivnější násilí zejména vůči dětem a ženám a na první pohled skryté nerovnosti, které zvyšují potřeby, zranitelnost a marginalizaci zasažených osob v mnoha částech země.  

V červenci 2019 potřebuje humanitární pomoc v Arakanském státě zhruba 715 000 lidí. To zahrnuje přibližně 128 000 vnitřně vysídlených Rohingyům a 470 000 nevysídlených Rohingyů bez státního občanství a dalších 117 000 zranitelných a krizí zasažených Rakhínů. V nedávné době k tomuto počtu přibilo dalších 71 000 osob, kteří potřebují humanitární pomoc po opakovaných aktuálních střetech mezi Arakanskou separatistickou armádou (AA) a Myanmarskou armádou. Tyto střety nadále pokračují a situace zůstává velice nestabilní. Komunity Rohingyů jsou na humanitární pomoci téměř závislé, aby byli schopni zajistit své základní potřeby. To pramení z restrikce jejich pohybu vydané místní vládou, která jim nedovoluje získat zdroj živobytí a přístup ke zdravotní péči, potravinám,  vzdělání, ochraně a dalším základním službám. Dopady konfliktu se nevyhýbají ani Rakhincům, proto jsou nedílní příjemci pomoci. Toto je také zásadní komponent pro udržení lepších vztahů mezi komunitami.   

Každodenní nestabilita v regionu zasahuje nás i naše partnery LWF Myanmar při práci na společném projektu Posílení odolnosti krizí zasažených komunit v Arakanském státě, podporovaného Ministerstvem zahraničních věcí ČR.  Vláda Arakanského státu znesnadňuje přístup mezinárodních humanitárních organizací k místním obyvatelům. Je to především dáno neustálou změnou předpisů a regulí. To se například odráží ve větší složitosti získání cestovního povolení do oblastí projektu nebo získání stavebního povolení na výstavbu či opravu škol a latrín. V některých okresech jako jsou okresy Buthidaung, Kyauktaw, Ponnagyun, Mrauk-U a Rathedaung místní vláda omezila pohyb už v lednu 2019 a k tomu přibyl ještě okres Ann v květnu 2019, potom co zde také eskalovaly boje. V praxi to znamená, že humanitární pracovníci mají povolenou činnost pouze v určitých oblastech těchto okresů. Nicméně se spolu s LWF Myanmar zde snažíme pracovat pomocí budování kapacit a školení členů místních komunit a řídících výborů škol, kteří v implementaci projektu hrají zásadní roli.