Aziza chce zase žít

Rodina na útěku

Aziza je jezídka a je jí 21 let. Je svobodná a právě teď žije se svou matkou a 7 sourozenci, 3 sestrami a 4 bratry, v táboře Dawdia.

3. srpna 2014 utekla se svou rodinou z rodného města Shingal. Nějakou dobu strávili v horách kolem města, stejně jako množství jiných lidí prchajících před vojáky. Podmínky byly ale tak zoufalé, že se vydali na sever Iráku, do Kurdistánu. Útočiště našli v uprchlickém táboře Dawdia v provincii Dohuk. Členové rodiny teď občas vypomáhají na poli místním farmářům, aby si vydělali aspoň trochu peněz.

Hrůzné zážitky nechávají stopy

Aziza po cestě viděla zvěrstva páchaná vojáky tzv. Islámského státu. Na dlouhém a obtížném putování do tábora zažila otřesné věci. Její psychický stav se drasticky zhoršil. Od doby, co je v táboře, se už několikrát pokusila o sebevraždu. Její rodina jí v tom naštěstí zatím vždy zabránila. Snaží se jí pomoci a přesvědčit ji, že ještě pořád má život svou cenu a smysl.

Zaměstnanci centra přišli za rodinou Azizy a mluvili s nimi o jejich zkušenostech. Aziza začala navštěvovat „Women-friendly spaces“, tedy „Místa bezpečná pro ženy“, které v táboře zřídila LWF (Lutheran World Federation). Zatím se sama čtyřikrát setkala s psycholožkou centra.

Aziza se nevzdává

Na začátku terapie Aziza mluvila tiše a někdy se během sezení uzavřela do sebe. Vypadala ztraceně. Jizvy na jejím zápěstí jsou stále vidět. Po 4 setkáních se cítí lépe a začala se účastnit kurzů, které „Women-friendly spaces“ nabízejí. Aziza v dětství nedokončila školu. V centru se teď učí číst a psát a navštěvuje kurzy šití nebo rukodělné výroby.

Aziza se rozhodla dál chodit na soukromá sezení s psychologem a zapojí se také do skupinových sezení. Nechce v jednadvaceti letech ještě svůj život vzdát.

Vyprávění poslané z Iráku zapsala Hana Pfannová