ODOLNOST LIDÍ NA SULAWESI NESKONČILA POD SUTINAMI JEJICH DOMŮ

Farářka Leslie Wilsonová je plná energie. Směje se a tančí spolu se skupinou seniorů, které vede místní zdravotní sestra. Tanec si senioři připravili, aby uvítali pracovníky z nevládních organizací sdružených v ACT Alliance. Ti přijeli na monitorovací návštěvu do centrálního Sulawesi necelý rok po tom, co ostrov zasáhlo ničivé zemětřesení. Zajímá je, jak se daří obnova oblasti, která byla nejvíce postižena, a co je ve spolupráci s místními ještě třeba vyřešit.

Členské organizace ACT Alliance - Pelkesi (Indonéské křesťanské sdružení) CWS (Church World Service) a YEU (Emergency Unit Yakkum) poskytovaly humanitární pomoc oblasti prostřednictvím mezinárodní výzvy, do které se zapojila celosvětově řada nevládních organizací včetně české Diakonie.

Cesta monitorovacího týmu začíná v obci Simoro nedaleko Palu. Po úvodním tanci hosté dostávají ochutnat jamu, léčivý bylinný nápoj, který vyrábí místní zdravotníci. „Jamu je velmi zdravý nápoj, protože má výborné nutriční hodnoty a obsahuje hodně vitamínů. Pro ženy a starší lidi z vesnice jsme uspořádali kurz, jak tento nápoj připravovat. Obsahuje ingredience, které tu lze lehce sehnat, nebo si je lidé mohou sami vypěstovat,“ říká hrdě Megawaty, místní porodní asistentka. Slouží v Simoro již tři roky a po zemětřesení se stala koordinátorem zdravotní péče pro Pelkesi.

Lépe připraveni na další katastrofu

Po občerstvení následuje diskuse. Vesničané, místní zastupitelé, rada starších a koordinátoři z humanitárních organizací řeší, jak bude proces obnovy komunity pokračovat dál. Přestože se činnost humanitárních organizací zaměřuje hlavě na zdravotní péči, pomáhající organizace věnují zvláštní pozornost strategiím, jak příště riziko katastrofy snížit. Vesničané absolvovali školení první pomoci, účastnili se cvičení pro případ další nenadálé události a dostali informace o doplňkové výživě pro kojence. „Po absolvování školení o katastrofách jsme si uvědomili, že je důležité zaměřit se na preventivní opatření, která nám pomohou následky další katastrofy zmírnit. Zapracovali jsme je do akčního plánu naší obce, “ říká starosta obce Hery Pampow.

Starosta Pampow pak bere návštěvníky do naučného lesa. „Tenhle les nám slouží jako názorná výuková pomůcka, kde se dospělí i děti mohou naučit o tom, jakou má les funkci, jaké rostliny zde rostou a jak mohou bránit erozi a sesuvům půdy v okolí vesnice,“ vysvětluje Hery Pampow hrdě.

Mít kde bydlet

Druhý den se monitorovací tým přesouvá do oblasti Sidera. Michael Koeniger, oblastní ředitel Church World Service, říká, že ho velmi silně oslovilo, jak se místní obyvatelé otevřeně a aktivně zapojili do výstavby nových příbytků pro lidi, kteří při loňské katastrofě přišli o domovy. Díky tomu mohl být projekt dokončen včas. „Mít střechu nad hlavou je základní lidská potřeba. Výrazně přispívá k lepšímu zotavení po katastrofě. Doufáme, že díky tomu, že lidé dostanou nové příbytky, budou mít silnější motivaci dál pracovat na zajištění své budoucnosti,“ řekl Koeniger ve svém úvodní řeči.

„Do oblasti stále ještě dodáváme pitnou vodu, než bude dokončena stavba studně,“ doplňuje jeden z manažerů projektu. Zvuk dieselového agregátu a sbíječek se přitom rozléhá do daleka a dosvědčuje jeho slova.  Až bude studna hotová, budou lidé moci znovu začít farmařit.

Psychosociální pomoc a práce s postiženými

Třetí den přijíždí monitorovací skupina do nově postaveného domu pana Sudirmana. Pan Sudirman je od pasu dolů ochrnutý. V obci Ngatabaru žije od narození a při zemětřesení přišel o dům. „Jsem vděčny za pomoc s bydlením, kterou jsem dostal od YEU. Bez ní bych pořád ještě bydlel v dočasném útulku,“ vysvětluje Sudirman. Stejný osud stihl i dalšího postiženého člověka ve vesnici. I pro něj YEU vystavěla nové bezbariérové bydlení. Stavbu provedli místní řemeslníci, ale YEU dodala know-how jak vybudovat bezbariérový přístup a sociální zařízení.

Obec Bannga potkal horší osud. Velkou část vesnice zničilo zemětřesení, zbytek dokonaly bleskové povodně, které přišly letos v dubnu. Přes 400 rodin přišlo o střechu nad hlavou a  musely se přesunout do prozatímního tábora. „Lidé tu prožívají velkou tíseň. Dva lidé dokonce spáchaly sebevraždu“ říká Dewi, vedoucí místní komunitní skupiny.

„YEU zde lidem poskytuje psychosociální pomoc a školí obyvatele vesnice jak snižovat riziko katastrof. Máme zmapovány hrozby a naše zranitelná místa, ale to nestačí. Potřebujeme kapitál k podnikání nebo práci. V naší vesnici už nemůžeme žít, budeme se muset připojit k vládnímu programu přesídlení,“ dodává Dewi.

Nevládní organizace zaplňují mezery ve vládní pomoci

Z rozhovoru mezi monitorovacím týmem a obyvateli vesnice Bangga vyplývá, že okamžitá pomoc po katastrofě přišla v podobě stanů, hygienických potřeb, vody, peněžní pomoci i psychosociální podpory od vícera humanitárních organizací.

„Podpora nevládních organizací je pro nás zásadní a potřebná, také proto, aby ukázala vládě nedostatky, kterým čelíme. Vláda často dělá nejrůznější průzkumy a sběr dat, ale nevidíme praktické výsledky,“ povzdychne si Jaya, vedoucí oddělení rozvoje Bangga. Zkušenosti z poslední katastrofy organizace využijí, aby napříště lépe koordinovaly své aktivity spolu s místní samosprávou.

Na konci své monitorovací cesty po centrálním Sulawesi uspořádal monitorovací tým koordinační setkání, kde sdíleli své poznatky. „Je vidět velký pokrok a spousta odvedené práce, ale je třeba udělat mnohem více. Velkým problémem, kterému musíme věnovat pozornost, je živobytí zasažených lidí,“ říká Leslie Wilson a dodává: „Jsem ohromena silným duchem a optimismem lidí ve vesnici Bangga. Přes opakované katastrofy nezůstala jejich odolnost pohřbena v jejich domovech.“

Článek připravil Michael Yudha pro web www.actalliance.org. Původní znění najdete na https://actalliance.org/act-news/in-central-sulawesi-the-resilience-of-the-people-was-not-buried-with-their-homes/.