Odnáším si dobrý pocit, že si lidi pomáhají a zapojují se do pomoci

Co tě přimělo přihlásit se k našim dobrovolníkům na Jesenicku, kde v České Vsi a Lipová-lázně provádíme monitoring zasažených domácností a poskytujeme psychosociální podporu?

Přírodní katastrofa. Prostá nutnost přijet pomoct těm, kdo potřebují. A s Diakonií jsem mohla. Pro mě je normální někde dobrovolničit a pomáhat. Mohla jsem si vzít volno, tak jsem tady.

A vyrazila jsi takto poprvé? Nebo už jsi někde pomáhala?

Před lety jsem pomáhala po tornádu. Tam jsem byla s kamarády. Máme tam známé, které tornádo zasáhlo, tak jsme pomáhali přímo jim.

Jak probíhá tvůj pracovní den dobrovolnice?

Ráno začnu na základně. Udělám si snídani a kávičku, protože tady máme úplně skvělé zázemí se vším, co potřebujeme. Chvíli s ostatními pokecáme a potom kolem půl deváté se všichni sejdeme a proběhne základní brífing.

Rozdělujeme si úkoly a území. A potom se vyráží do terénu, kde monitorujeme škody na rodinných domech, pokud se nějaké staly. Vždy po dvojicích či trojích chodíme podle mapy od domu k domu. Přijdeme do baráku, zazvoníme. Pokud tam někdo je a pokud funguje zvonek, tak nám otevřou. Nebo jim necháme vzkaz, ať zavolají. A přijdeme jindy. Ideálně s majiteli domu vyplníme krátký dotazník. Někdy to trvá krátce, někdy déle.

Co přesně zjišťujete?

Začínáme dotazy na základní kontakty. Potom zjišťujeme, jaké a jestli měli nějaké škody, aby pak mohli dostat pomoc ze sbírky. Odpovědi sesbírané v aplikaci po souhlasu majitele odesíláme do databáze, kde se dál zpracovávají.

Monitoring v České Vsi, září 2024 (foto: Jakub Joachim)

Jak dlouho zůstáváte v obci a děláte monitoring?

Od rána do oběda, kdy si doplňujeme zásoby a Jirka (tehdejší vedoucí základny – pozn.) nám doplní zásoby tuku. Potom do čtyř hodin pokračujeme v monitoringu. Následně z obce odjíždíme.  

Máte potom nějaký čas na regeneraci? Co děláš, když se vrátíš na základnu?

Vlastně máme volno. Když je tady krizový intervent máme společné psychohygienické sezení ve skupině. Když tady není, tak si dáme slivovici. Potom většinou odcházím, protože nespím s ostatními na základně, ale u kamarádů. Ti mají taky rozbitý barák, tak večer jsem někdy pomáhala ještě jim.

Na jak dlouho jsi přijela? A co si odsud odneseš?

Jsem tady od pondělka, takže pátý den a odpoledne odjíždím. A co si odsud odnesu? Asi pár kilo navíc (smích). Ale doufám, že jsem to všechno vychodila. A určitě si odnesu dobrý pocit z toho, že si lidi pomáhají a zapojují se do pomoci. Zároveň je smutné vidět, co se stalo. Navíc začíná přicházet zima. Lidi začínají být už unavení a nervózní, takže určitě si odnáším i to, že se chci vrátit.

Myslíš, vrátit se sem zpátky a zase pomáhat?

Ano, přesně tak.

A myslíš, že tě v práci znovu pustí?

To se asi nemusím ptát. Zároveň musím přiznat, že si vždycky říkám, když vstupujeme lidem do domů, že si připadám strašně blbě, že vlastně od těch lidí chceme, aby nám důvěřovali, aby nás neměli za nějaké šmejdy.

Sama se vlastně stydím nebo se úplně naštvu na ty skutečné šmejdy, kteří z takových situací, kdy jsou lidé zranitelní, těží ve svůj prospěch. Máš třeba člověka, který se ti prostě rozbrečí. Ztratil celé bydlení, které si postavil vlastníma rukama. Musí se starat o rodiče, kteří nemohou sejít dolů, aby neuklouzli. A objeví se člověk schopný jim ještě víc ublížit.

Ano, to se bohužel stává. 
Na závěr se zeptám na budoucnost. Co bys vzkázala těm, kdo zvažují přijet, nebo se rozhodují, jestli budou nebo nebudou dobrovolníci či dobrovolnice?

Ať nezvažují a jsou !!!

Za portrétní fotku Hanky Strašákové a foto z České Vsi děkujeme Jakubovi Joachimovi