Velmi mě zasáhlo to semknutí lidí

Proč jste se rozhodl pomáhat po povodni?

V posledních dvou letech jsem můj život hodně změnil. Změnil se můj přístup, vidění světa i hodnoty. A když jsem viděl, co se po povodních v zasažených oblastech děje, měl jsem silné nutkání, abych tam vyjel a nějak se k poskytované pomoci přidal.

A proč jste vyrazil právě s naší Diakonií?

Při hledání informací o možnostech dobrovolnictví jsem narazil na stránky odkazující i na Diakonii. A protože je nějak propojená s evangelickou vírou a já jsem ke křesťanské víře našel nedávno cestu, tak jsem si říkal, že se třeba potkám s dalšími věřícími, což se sice splnilo v menší míře, ale i tak bylo pro mě setkání s ostatními dobrovolníky velmi inspirující.

A myslím, že jsem zvolil správně. Líbilo se mi líbilo, jak se poskytovaly první informace, že s těmi zasaženými lidmi je to hodně o naslouchání, žádné snahy přesvědčovat je o tom, že všechno bude dobré. Měli jsme skvělou vedoucí základny. A taky mě příjemně překvapilo celé zázemí. Plánoval jsem, že si vše budu platit sám. Samozřejmě jsem čekal třeba aspoň ubytování. Přišlo mi normální, že když chci někam jet, tak si to uhradím. Nakonec kromě ubytování bylo na místě i jídlo a dokonce jsem měl zajištěnou i cestu.

Jak dlouho jste v Jeseníku zůstal?

Byl jsem jen krátce, tři dny.

To není vůbec krátce. Jak na svůj pobyt na základně vzpomínáte?

Dojeli jsme, když zrovna pršelo. První den jsme dělali monitoring domácností a poslední den jsme pomáhali fyzicky, což bylo super. Jsem spíš na fyzickou práci.

Zažil jste při monitoringu, kdy se potkáváte se skutečnými lidmi a jejich příběhy, nějaký silný moment?

Vzpomínám si na jednoho pána, který byl opravdu hodně sklíčený. Řeklo by se, že chlapi to budou brát dobře, ale není tomu tak vždy. Vlastně mě tak nějak potěšilo, že bylo vidět, že ty naše krátké návštěvy u lidí měly nějaký dopad. Pánovi jsme nabídli následnou péči, krizovou intervenci. Nejdřív se tvářil skepticky.

Chvíli jsme se s kolegyní, se kterou jsem chodil, u pána zdrželi. A bavili se a probrali hodně věcí. Nakonec souhlasil, že on i jeho žena nabídnutou krizovou intervenci využijí.

To, že jsme s ním chvíli zůstali, zajímali se o jeho trápení a upozornili ho i na už běžící finanční pomoc ze strany úřadu práce, mu zjevně pomohlo. Když jsme potom odjížděli, zahlédl jsem na něm poprvé malý úsměv, trošku oddych, určitou naději. To pro mě byl dost silný okamžik.

Taková setkání jsou opravdu těžká. Měli jste třeba i večerní debriefing po náročném monitorovacím dni?

Ano, měli. Jedna z dobrovolnic a zároveň krizová interventka s námi o všem promluvila, a den se tak nějak uzavřel.

Je něco, co jste si po odjezdu z Jeseníku odnesl do svého dalšího života?

Určitě. Viděl jsem, jak spousta lidí chce a pomáhá. Myslím, že to člověka povzbudí do hledání dalších možností i ve vlastním životě. Velmi mě zasáhlo to semknutí lidí, kteří se sjeli z různých míst, každý je jiný, má jiné zájmy, život, politické preference, a přesto všechny spojil jeden společný záměr a vydrželi spolu pár dní pobýt a pomáhat, aniž by se hádali nebo na sebe byli zlí.

Šel byste do toho znovu?

Určitě to byla dobrá zkušenost. Člověk musí být otevřený to vyzkoušet, odjet a někomu pomáhat. Dává to nějaký pocit naplnění. Prostě je to něco, co má být, ať už je pomoc malá, nebo velká.

Děkujeme za rozhovor i Vaši ochotu pomáhat.