Sesuvy půdy, povodně a spousta deště

Malé sesuvy půdy jsou v této části Ugandy během období dešťů běžné. V posledních týdnech se však zhoršují. Ve východní části Ugandy bývá období dešťů dvakrát do roka – od února do června a od srpna do listopadu. Deště jsou velice pravidelné, což mi pomáhá naplánovat si den. Vydatně prší vždy od půl druhé nebo druhé odpoledne zhruba hodinu či více a pak trochu poprchává i přes noc. To znamená, že musím spěchat na oběd předtím, než se otevřou stavidla v mracích, nebo musím zůstat v kanceláři a oběd si sníst později, zhruba kolem čtvrté, až doma. Také farmáři řídí podle dešťů své aktivity – mohou je využít pro zalévání úrody. Kvůli odpoledním dešťům také většinou obstarávají půdu dopoledne a než začne pršet, stihnou se schovat.

V posledních třech týdnech se však zvýšila intenzita dešťů a to způsobilo mnoho problémů místním obyvatelům. Cestou z kopce od místa, kde bydlím, teče malý potůček se školou na jedné straně na kopečku a strání posetou domečky a obchůdky na straně druhé. Obvykle potok teče strouhou pod cestou směrem k mokřadům, ale množství vody, které z kopců nad námi přitéká, je příliš velké, než aby se vešlo do strouhy. Kam ta voda tedy teče? Směrem k obydlím a obchůdkům dolů z kopce. Mluvila jsem s lidmi, kteří tam mají svá obydlí a živobytí. Jeden z nich, můj známý, povoláním krejčí, mi ukazoval, co se stalo a co s tím budou dělat.

Po opadnutí vody je ze zdí zřejmé, že voda stoupla v těchto budovách o více než metr. Je děsivé představit si, že v těchto budovách bydlí rodiny s malými dětmi. Naštěstí byli tentokrát lidé schopni před vodou utéct a děti zvládly vylézt na střechy. Nikdo nebyl zraněn. Myšlenku na to, co by se mohlo stát, kdyby tato průtrž mračen přišla v noci, když místní spali a byli by v budovách uvězněni (většina z místních ani neumí plavat), jsem raději potlačila.

Dlouhodobě ale není mnoho řešení, jak jejich situaci zlepšit. Museli by se přestěhovat na vyšší místa, nebo by úřady musely rozšířit strouhu pro potok. Když se tito lidé usazovali v této oblasti, neuvědomili si, jak nebezpečné to místo je. A nikdo je neinformoval.

Povodně ale nejsou jediné riziko, kterému místní musí čelit. Sesuvy půdy již zasáhly mnoho rodin a ohrožují i další.

Zatímco píšu tyto řádky, zahrada za mým domem se pomalu mění v rybník a cesta z Inganga do Mbale je zablokována povodní. To také znamená, že cesta do Mbale zabere o tři hodiny déle. Silné deště a blízkost lidských obydlí k vodě vede k tomu, že velkému množství osob hrozí bezprostřední nebezpečí přicházející s povodněmi. Jedna žena z místní komunity, která bydlí v domku blízko řeky Manafwa mi řekla, že když se řeka zvedne příliš, otevírá přední a zadní dveře domu, aby voda mohla protékat skrz. Kdyby to neudělala, hrozilo by, že o dům přijde.

Ve srovnání s ostatními částmi Ugandy, kopce u hory Elgon jsou hustě obydleny, což zvyšuje nároky na přírodní zdroje a přidává napětí svahům. Toto vyšší napětí společně se snižováním funkčních přirozených obranných mechanismů zásadně zvyšuje rizika přírodních katastrof a místní se stávají stále více zranitelnými.

V následujících měsících by deště měly ustat. Lidé pak sklidí úrodu a připraví se na další období dešťů. Cyklus ale trvá, stejně jako nebezpečí.

Názory a prohlášení v tomto článku jsou osobní a ne vždy musí reprezentovat názory vysílajících a hostitelských organizací, ani dárců. Více podobných zápisků v angličtině od našich dobrovolníků v Ugandě můžete nalézt na tomto odkaze.

Tento článek mohl vzniknout jen na základě poskytnuté podpory v programu EU Aid Volunteers. Program je také financován ze strany České rozvojové agentury.