Oheň a voda v táborech na západě Myanmaru, I

„…děti mají krásné oči, hodně holčiček má krátké vlásky, ve kterých mají barevné sponky a ozdůbky; někteří dospělí mají oči plné bolesti, občas si tu připadám trochu nepatřičně; některé děti, které nafasovaly batoh od UNICEFu, jsou menší než ten batoh; obecná školní uniforma – bílý vršek a temně zelený spodek; ve městě vypálená místa zarostlá vegetací, zříceniny mešit, normální domy z bambusu vyhořely do základu; kolem jednoho stromu něco jako lavice a na ní noviny a nějaké čtivo, prý je to knihovna; hodně výpadků elektřiny; a pořád prší…“ (Ilona Gajdíková, poznámky z cesty, srpen 2014)

Od Barmy k Myanmaru

Barma/Myanmar je se svými asi 52 miliony obyvatel jedním z nejchudších států na jihovýchodě Asie. Původní barmské království se dostalo na konci 19. století pod britskou kontrolu a v roce 1937 se Barma stala britskou kolonií. Za druhé světové války byla Barma okupována Japonskem. Nezávislost získala Barma v roce 1948.

Brzy se země propadla do občanské války, která byla vystřídána v roce 1962 socialistickou diktaturou. Padesát let vlády vojenské junty přineslo Barmě mezinárodní izolaci a znemožnilo sociální a ekonomický rozvoj. V roce 1989 změnila junta oficiální název státu na Svaz Myanma. Od roku 2011 má Republika Myanmarský svaz svou civilní vládu, přesto je situace v zemi velmi komplikovaná a na různých místech probíhají střety mezi etnickými skupinami.

Oficiálně je v zemi uznáno 135 národnostních skupin, největší skupina jsou Barmánci. Ostatní národnosti tvoří asi 30 % obyvatelstva. Převažující náboženství je buddhismus (89 %). Ke křesťanství a islámu se hlásí po 4 % obyvatel země.

Střety mezi národnostními skupinami

V červnu a říjnu roku 2012 došlo ve státě Rakhine na západě země ke střetům mezi příslušníky budhistické a muslimské (Rohingyové) komunity. Konflikty přinesly ztráty na životech a vedly k tomu, že přes 140 000 osob z obou etnik muselo uprchnout ze svých domovů. V 21 uprchlických táborech v blízkosti Sittwe, hlavního města státu Rakhine, žije v dočasných přístřešcích skoro 70 % tzv. vnitřních přesídlenců. V jednotlivých táborech přebývá až 15 000 lidí.

96 % vnitřních uprchlíků v táborech jsou muslimští Rohingyové, kterých je v Rakhine mezi 700 000 až 1,4 miliony. Rohingyové jsou v Barmě stále považováni za nelegální přistěhovalce ze sousedního Bangladéše a většina z příslušníků tohoto etnika tak nemá žádné státní občanství, přestože mnozí Rohingyové žijí na území Barmy již několik století.

Život v táborech

V provizorních táborech je život velmi obtížný. Velké nebezpečí představují požáry, které během pár hodin dokážou zničit celý tábor. Příčinou požárů je otevřený oheň, na kterém se vaří, nebo svíčky. Lidé žijí obvykle v tzv. longhausech, dlouhých domech postavených z bambusu, dřeva a rákosu, tedy z velmi hořlavého materiálu. V jednom longhausu bydlí až 8 rodin.

Kromě ohně ohrožují tábory i další živelní pohromy – záplavy či časté cyklony. Tábory jsou totiž vybudovány v nízko položených oblastech blízko moře a zvlášť v období dešťů je bahno všudypřítomné. Obyvatele táborů trápí kromě nepříznivých vnějších podmínek také traumata z konfliktu, ze ztráty domova, živobytí a bezpečí.

 
Podle poznámek a vyprávění Ilony Gajdíkové zapsala Hana Pfannová

Pokračování