Rohingyové a jejich současný výhled do budoucnosti
V posledních několika měsících se vláda Myanmaru snaží vytvořit národní strategii pro uzavření vysídleneckých táborů v souladu s doporučeními od mezinárodní Poradní Komise pro Arakanský stát. OSN a další mezinárodní neziskové organizace vyvíjejí v současné době tlak na myanmarskou vládu, aby se tato strategie řídila mezinárodními humanitárními principy a standardy.
Co přinese tato strategie vnitřně vysídleným Rohingyům? A co přinese dalším obyvatelům oblasti?
Když bychom chtěli mluvit o budoucnosti celého Arakanského státu, je na místě mluvit o výhledu do budoucnosti všech aktérů - vnitřně vysídlených Rohingyů, žijících v uprchlických táborech, vnitřně nevysídlených Rohingyů stále žijící ve svých rodných komunitách a i místní komunitách Arakanců, které byly konfliktem také zasaženy. Zcela separátní otázku pak tvoří návrat Rohingyů uprchlých do Bangladéše a jiných zemí.
V roce 2018 se zástupci místních zastupitelských úřadů setkali se zástupci vnitřně vysídlených osob - Rohingyů, aby vedli společný dialog o možném novém uspořádání. Vládní pracovníci ujistili Rohigy, že budou dostávat potravinovou pomoc po dobu jednoho roku od vystěhování z tábora. Toto roční období by mělo sloužit k tomu, aby si lidé dokázali v novém místě bydliště najít vlastní obživu.
Součástí vládního návrhu však je plán vystavět vícepodlažní bytové budovy hned vedle současných táborů, což by posloužilo pouze k dalšímu posílení izolace a kontroly komunit Rohingyů. Rohingové s tímto postupem nesouhlasí a žádají možnost vrátit se do míst svých původních domovů.
Svoboda pohybu je klíčová
Komunity Rohingyů, stejně jako mezinárodní nevládní organizace, při jednání prosazují odstranění omezení pohybu lídí a udělování občanství rohingským obyvatelům. Svoboda pohybu je základním kamenem lepších vyhlídek do budoucnosti rohingských komunit. Může výrazně snížit vykořisťování ze strany nižších administrativních struktur a umožnit uplatnění se na trhu práce a získání zdroje obživy.
V táborech vedených našimi partnery LWF Myanmar opravdu začala registrace rodin na začátku roku 2019, ale s obnovou střetů mezi (Arakan Army) a Myanmarskou armádou (Tatmadaw) byl tento proces přerušen.
V současné chvíli mají vnitřně vysídlení Rohingyové přístup do sousedících muslimských vesnic v okolí táborů, ale je to provázeno výslechy a vydíráním ze strany bezpečnostních složek. Většina obyvatelů táborů se doteď živila rybolovem na okrajích táborů, které se nachází u moře nebo jako zemědělští dělníci v hostitelských komunitách Arakanců. Nicméně vláda nedávno zavedla požadavek na vlastnictví licence pro majitele lodí a licence pro rybolov, které nelze bez občanství získat. Tím opět výrazně omezila přístup komunit Rohingyů ke zdrojům obživy.
Je nutné zpřístupnit dětem vzdělání
Získat vzdělání, díky kterému by se životní úroveň vysídlených, ale i nevysídlených komunit Rogingyů zlepšila, je téměř nemožné. V táborech děti mají přístup k neformálnímu vzdělání, které se sice snaží dodržovat standardy formálních osnov, ale jeho kvalita není dostačující. To často platí i pro formální vzdělávání v nevysídlených komunitách. Většina dětí v táborech nedokončí ani čtvrtou třídu, aby mohly rodině pomáhat se sháněním prostředků na koupi potravin. A pro ty, kterým se to podaří, je přístup do navazujících základních škol nebo středoškolských zařízení nedostupný, protože jsou buďto daleko od místa bydliště nebo nemají dostatečné kapacity pro příjem dalších žáků.
Kromě ozbrojených konfliktů ohrožují budoucnost komunit v Arakanském státě přírodní katastrofy jako jsou povodně, požár, cyklon, sucho, sesuvy půdy apod. Extrémně těžká cyklonová bouře „FANI“ zasáhla v dubnu 2019 západní, centrální a přilehlý jihozápadní Bengálský záliv a měla největší dopad především na stát Orissa v Indii. V oblastech, kde působíme se to projevilo ve formě silného větru a došlo k poškození příbytků v táborech. Projektové oblasti a obzvláště tábory jsou nízko-položené u pobřeží, proto často podléhají vlivům cyklonů a jsou zasaženy povodněmi.
V Myanmaru působí Diakonie dlouhodobě od roku 2014. Problémy vnitřně vysídlených lidí a chudých komunit, které je hostí, od té doby nepozbyly na intenzitě. Jde nám o to, aby krizí zasažené děti získaly lepší přístup k bezpečnému, kvalitnímu a inkluzivnímu vzdělávání ve školním prostředí, které podporuje pocit bezpečí a spokojenosti. Chceme, aby chudé domácnosti získaly udržitelný způsob obživy a přístup k trhu a zároveň posilujeme sociální soudržnost mezi hostitelskými komunitami a vnitřně přesídlenými osobami.